Stolování dříve a dnes

Stolování ve starší době kamenné

Počátky stolování nalezneme ve starší době kamenné. Před více než 1 000 000 let se na zemi objevil nový tvor rodu Homo – člověk. Jakým způsobem stoloval, se můžeme pouze domnívat. 

V Brně, v lokalitě Stránská skála, archeologové našli pozůstatky ohniště starého přibližně 600 000 let. U tohoto ohniště lidé druhu Homo erectus – člověk vzpřímený, seděli, ohřívali se povídali si a opékali své úlovky. To je nejstarší u nás známý doklad o společném stolování přímých předchůdců dnešních lidí. Starší doba kamenná skončila přibližně před 10 000 lety. 

Na jejím sklonku už existovaly rozvinuté lidské společnosti, jejichž příslušníci stolovali z nádob vyrobených z pálené hlíny.      

Stolování v mladší době kamenné

Před 10 000 lety se začátkem střední doby kamenné nastoupilo lidstvo k překotnému rozvoji. Definitivně skončila doba lovců a sběračů a v celém světě se šířilo zemědělství, obchod a vznikaly první státní útvary.

Lidé se postupně začali dělit na vládnoucí vrstvu vzniklou z bojovníků, kněží starající se o duchovní povznesení a rolníky, kteří je svou prací živili. Z archeologických nálezů jsou snadno doložitelné luxusní keramické nádoby pro bohaté a skromná keramika pro méně majetné. Na konci mladší doby kamenné už byl Egypt vzkvétající mocnou říší a jeho elita stolovala na vysoké úrovni.

Stolování v době bronzové

Ne nadarmo je doba bronzová trvající v Evropě přibližně v období 1900 – 1500 let před naším letopočtem nazývána první zlatou érou lidstva. Bohatí lidé stolovali v nádherných palácích, jedli ze zlatého nádobí a poslouchali při jídle jemnou hudbu, zpěv a kochali se poslechem básní. V době bronzové vzkvétaly řecké městské státy a vznikala nesmrtelná umělecká díla.  

Stolování v době železné

Doba železná, to je vrchol antiky a vzestup nejmocnější evropské říše – Říma. V této době stolování dosáhlo svého vrcholu a nikdy předtím, ani poté už nebylo překonáno. Hostiny se pořádaly v mramorových palácích vyzdobených tím nejlepším uměním jaké lidstvo stvořilo, podávaly se murény vykrmené lidským masem. Hosty bavily hetéry. Nádoby byly ze zlata, stříbra, bronzu i ze skla. Pravidly stolování zavedenými v období antiky se částečně řídíme i v dnešní době.

Stolování ve středověku

Na začátku středověku datovaném roku 476 našeho letopočtu byla Evropa pod nadvládou barbarů. Antická civilizace a její kulturní společnost zanikla. Přežila pouze východořímská říše – Byzanc, která byla až do svého zániku v roce 1453 nejvyspělejší evropskou zemí. 

Obyvatelé Byzance stolovali u stolů z pěkných nádob a měli všechny civilizační návyky, jaké mají současní lidé. Ve zbytku Evropy to bylo s kulturou stolování všelijaké. 

Až do 12. století stolovali muži a ženy v oddělených místnostech. Teprve ve 12. století v galantní rytířské Francii začali muži a ženy stolovat společně v jedné místnosti, ale i tak měli oddělené stoly a muži seděli u svého stolu a ženy zase u svého. Doboví kronikáři tuto změnu ve společenských konvencích kvitovali s velkým zadostiučiněním a připomínali, že dokud nebyly v hodovních síních přítomny ženy, chovali se muži velmi nekultivovaně a svou krmi hltali spíše jako psi nebo vepři, než jako civilizovaní lidé. Z Francie se převratná novinka společného stolování mužů a žen rozšířila i za Alpy až k nám do střední Evropy. 

Jídelní nože si středověcí návštěvníci hostin nosili svoje vlastní. Polévku jedlo z jedné mísy více lidí najednou i na hostině u krále, ale lžíce měli svoje vlastní.  Ve 13. století se na stolech evropských hodovníků opět objevil ubrus. Před staletími v antickém Římě byl ubrus naprosto nezbytná věc.

Ubrusy ve 13. století na všech stranách přesahovaly jídelní stoly a padaly kolem sedícím na kolena. Slušně vychovaní strávníci si do okrajů ubrusů utírali mastné ruce a ubrusy tak nahrazovaly dnešní papírové ubrousky.

Stolování v renesanci

Stoletím renesance je 16. století. V té době byly italské státy a státečky kulturním vzorem pro zbytek Evropy. V Itálii došlo v době k významným změnám v oblasti stolování. Šat byl honosnější a strava na hostinách byla pestřejší. 

V důsledku nové módy a estetických požadavků na chování vznešeného člověka během jídla se změnila délka držadla lžíce. Držadlo polévkové lžíce se v průběhu 16. století prodloužilo až na dnes používanou délku. Tato proměna lžíce umožňovala její lepší držení a zároveň eliminovala na minimum možnost znečištění drahého obleku právě konzumovaným pokrmem. 

Jídelní nůž používaný do té doby i jako vidlička přišel o svoji ostrou špičku, aby nedocházelo k úrazům opilých hodovníků a zároveň se začala používat jídelní vidlička, která se do té doby nepoužívala.

V Itálii v 16. století vznikl a začal se používat jídelní příbor v podobě a v rozměrech, v jaké ho používáme dnes my. Renesanční Itálii vděčíme za moderní způsob stolování.

Stolování v novověku

 V 17. století začala pomyslnou štafetu nejkulturnější země Evropy od Itálie přebírat Francie. 

Na rozdíl od jiných zemí ve Francii stolovali kulturně nejen urození a bohatí lidé, ale i prostí řemeslníci a rolníci. Zahraniční návštěvníci ve svých cestopisech užasle uváděli, že ve Francii měli u stolu prostí tesaři lepší chování než v jiných zemích králové.

Z Francie novinky ve stolování šířili do ostatních evropských zemí zahraniční velvyslanci působící po určitou dobu u dvora francouzského krále. 

Vrcholu složitosti stolování bylo v Evropě dosaženo na počátku 20. století. 

Zlom nastal až po 1. světové válce. Po jejím skončení téměř veškerá evropská šlechta ztratila svůj vliv na chod evropských dějin. Stolování se zjednodušilo a ustálilo v podobě, v jaké ji známe a používáme dnes.

V té době se nejvíce používaly tři druhy stolování:

Způsob francouzský – service á la Francaise, který byl nejsložitější.

Způsob ruský – service á la Russe, který nebyl tak složitý a byl velmi oblíbený.

Způsob smíšený – service á la mixte. Tento způsob vycházel z francouzského a ruského způsobu stolování a byl v období mezi dvěma světovými válkami nejoblíbenější.  

Stolování v současnosti

Dnes už naštěstí způsob stolování nemá vliv na počet příborů, ale pokud se dostanete na nějakou hodně noblesní hostinu, může se stát, že budete mít u svého talíře tři nože, čtyři vidličky a dvě lžíce.

Velká lžíce je na polévku.

Dva nože a dvě vidličky tvoří dva příbory na dvě hlavní jídla. 

Jedna menší lžíce, jedna menší vidlička a jedna menší lžíce tvoří desertní příbor určený ke konzumaci desertu.

Jedna menší vidlička, mírně povystrčená z řady se používá na předkrm. 

Není to tak složité, jak to vypadá. Vybavit si plný stolovací servis můžete i pro domácí slavnostní chvíle, například na https://bonio.cz/. Anebo si zajděte do fast foodu a najezte se pouze s pomocí rukou jako před stovkami tisíc let.   

 

Napsat komentář