Jak jsem sehnal peníze na naši dílnu

Jednoho dne jsme se s kamarádem Martinem rozhodli, že si založíme vlastní dílnu. Tedy jednoho dne… Já jsem o tom uvažoval už dlouho, ale když jsem zjistil, že i Martin má podobné plány, rozhodli jsme se dát to dohromady. Nějaké koruny jsme měli našetřené, něco málo nám půjčila moje mamka, jenže ani to nestačilo. A tak jsme přemýšleli, kde vzít zbývající korunky. Nedělali jsme si iluze o tom, že banka bude nadšená ze dvou mladých kluků, kteří chtějí úvěr na novou autodílnu.

Do cesty mi vstoupila náhoda 

Zadlužovat se u nebankovních společností se nám ale také dvakrát nechtělo. Přece jenom… Slyšeli jsme už různé zkušenosti na tyhle společnosti a řada z nich nebyla zrovna pozitivních. A dobrých známých, ochotných půjčit peníze za přijatelných podmínek je bohužel taky jako šafránu. Dá říci, že když jsme se ocitli s hledáním v koncích, vstoupila mi do cesty náhoda. Měl jsem zrovna cestu do města, kde jsem na náměstí potkal spolužáka ze školy. Pozdravili jsme. „Co děláš?“ ptá se mne obratem Marek.

Kamarád mi slibuje prachy na ruku

Slovo dalo slovo a u pivka v blízké hospodě jsem mu vyložil, jaké máme s Martinem problémy. „Zařízení autodílny něco stojí. I když všechno nebude nové, je to jako černá díra na peníze a už nevíme, kam se obrátit,“ stěžoval jsem si. „Můžu ti pomoct,“ nabídl mi Marek. „Před půl rokem jsem si otevřel autozastavárnu. Kšefty jdou docela dobře. Ty máš nějaký auťák navíc, ne? Můžeš ho u mne zastavit a dostaneš prachy na ruku,“ navrhl mi. Jeho slova mi zněla jako rajská hudba, ostatně, jak napovídá tento článek, služeb zastaváren využívá spousta lidí. Přece jenom mne to ale trochu zaskočilo. „Musím se ještě domluvit s Martinem,“ vysvětlil jsem mu.

Riskujeme, aneb za optání nic nedáme

„Fajn, není problém,“ opáčil Marek. „Tady máš moji vizitku. Až se domluvíte, brkni. Nebo víš co, klidně přijeďte rovnou s autem. Od osmi do čtyř tam bývám denně, a pokud bych byl zrovna mimo, zaměstnanci mi zavolají a řeknou ti, kdy dorazím. Nebude pro tebe problém chvilku počkat?“ zeptal se. Přikývl jsem, že určitě ne. Když jsme zaplatili pivko, spěchal jsem hned za Martinem, říct mu tu žhavou novinku. Dohodli jsme se, že hned zítra vezmeme moji Škodovku a vyrazíme. Za optání nic nedáme.

Kromě auťáků nemám žádné slabosti

A propos, moji Škodovku. Na naší velké zahradě parkuje hned pět aut. Dvě – tátovo a mámino – v garáži. Zbylé tři jsou moje. Jak jsem už psal – auta jsou moje vášeň, tak jsem si pořídil postupně tři. Možná se teď ptáte, kde jsem na to vzal. Jenže já kromě auťáků žádné slabosti nemám. Nekouřím, a to že si občas dám v hospodě pivko, do peněz moc neleze. Navíc nešlo o nové supermodely. Zkoušel jsem si na nich svůj opravářský um, vylepšil je různými doplňky z Inity a tady na zahradě navíc nikomu nepřekáží. 

Dostávám férovou nabídku 

Moji starší Škodovku Felicii z doby těsně předtím, než byla ukončena výroba tohoto modelu, jsme proto odvezli Markovi. Narazili jsme na něj hned ve dveřích zastavárny. S technikem se hned vrhl na prohlídku vozu. Mojí velkou výhodou je, že auto má najeto jen něco přes 20 000 km. Jsem druhý majitel a vůz je ve výborném stavu. „Reálně 25 000 Kč, můžu ti dát 80 % ceny čili 20 000 Kč. Je to férové. Ber nebo nech být,“ vyhrkl Marek po prohlídce. Cena byla ještě o dva tisíce vyšší, než částka, kterou jsme s Martinem potřebovali. Už jsme se těšili, jak hned dokoupíme zbývající výbavu a rozjedeme svoji dílnu. A tak jsme na nabídku kývli a šli sepsat smlouvu. Ostatně, tady se dočtete, že zastavárny pro auto jsou v dnešní době oblíbenou službou, které využívá opravdu řada lidí. Rozhodně jsme se tedy nestali žádnou výjimkou, právě naopak.

 

Napsat komentář